Nemám problém s Listopadem. Problém mám s tím, kam se ubíral následný vývoj, říká novopečený prostějovský radní za KSČM Jaroslav Šlambor
Prostějov – Po pětadvaceti letech se do nejužšího vedení Prostějova dostali členové komunistické strany.
Je to trochu paradox, protože říjnové komunální volby pro ně z hlediska počtu hlasů dopadly hůře než ty předchozí, po nichž zůstávali v opozici.
Jaroslav Šlambor, jeden ze tří nových radních za KSČM, byl lídrem stranické kandidátky a především on sestavoval volební program. Nyní přiznává, že ho psal s podvědomou myšlenkou, že skončí znovu v opozici.
Nestalo se. Nová koalice v pondělí poslala svými hlasy komunisty do Rady města Prostějova. Jaroslav Šlambor, který v ní má výsadní postavení jako konšel uvolněný pro práci na nadregionálním investičním projektu, říká, že má radost, protože se „povedlo vymazat jedno dlouholeté tabu“.
KSČM funguje ve společnosti a v politice jako nutný vnitřní nepřítel, ale přestože to z úst komunisty nebude znít zrovna dobře, použiji na obranu parafrázi z bible: „po ovoci suďte…“ Jaroslav Šlambor se takto vyjádřil minulý týden, kdy jsme spolu hovořili v Národním domě.
Byl milý, vstřícný, ochotný. Brzy jsem ovšem pochopil, že z toho, co a jak odpovídá na mé otázky, pořádný rozhovor udělat nedokážu. Ta řeč jakoby se nedala uchopit. Byla košatá, mnohomluvná, obratná ale téměř bez obsahu. Uchýlil jsem se proto k tomu, co by dobrý novinář dělat neměl. Spokojil jsem se s ujištěním, že na dotazy odpoví písemně. Zde je výsledek…
Před necelým rokem jste navrhoval vyvěsit v obřadní síni radnice, kde se konají zasedání zastupitelů, heslo TGM Nebát se a nekrást. Nebudete mít jako člen rady problém s ceremoniální povinností kladení věnců k soše TGM při výročí 17. listopadu?
Jestli dovolíte, tak to vezmu postupně. Ten můj návrh s umístěním hesla TGM nebyl můj nápad. S ním přišel občanský aktivista pan Navrátil, který k tomuto činu vyzval zastupitele na vašich internetových stránkách. Trochu mě překvapilo, že jsem byl jediný, kdo hozenou rukavici zvedl a jeho doporučení předložil zastupitelstvu ke schválení. Pan Navrátil totiž svým návrhem vlastně řekl: Dámy a páni zastupitelé, bojíte se a kradete. No, a protože jsem byl zastupitel, nekradu a bojím se jen občas, tak se mě takovéto osočení docela dotklo. Ta druhá část otázky je relevantní jen v kontextu mého členství v KSČM, a to ještě s otazníkem. Nemám problém s Listopadem. Problém ovšem mám s tím, kam se ubíral následný vývoj. A také s často neobjektivní interpretací období, předcházející oné společensko-ekonomické změně. Ale to je na dlouhé povídání. Takže jasně a stručně: uctít výročí jsem chodil dříve, takže pro mě nic nového pod sluncem. A ještě dovětek. Jako ceremoniální povinnost to rozhodně nevnímám. V opačném případě bych tam nešel. Lidé tehdy chtěli změnu. Jestli se jejich očekávání naplnila, se musíte zeptat jich. Za sebe odpovídám, že moje zdaleka ne.
Jak se cítíte jako první (jeden ze tří) porevoluční člen rady Prostějova za KSČM? Funkci budete vykonávat jako zaměstnání.
Jako novinář jistě dobře víte, že popisovat pocity není jednoduché. Je to určitě směsice pocitů. Počínaje radostí z toho, že se povedlo vymazat jedno dlouholeté tabu, přes mravenčivé tušení, že to nebude jednoduché, po odpovědnost k těm, kteří nám dali důvěru. Jednoduché to nebude ani v rámci rodiny. Moje dosavadní relativní svoboda rozhodování při nakládání s časem vezme jednoznačně za své. Snad se s tím nějak vypořádáme. Těch velkých životních výzev před sebou již asi mnoho nemám, a tak se pokusím udělat vše, abych svou pracovní pouť zakončil se štítem.
Jakou gesci si představujete pro své stranické kolegy v radě města?
Ono ani tak nejde o mou představu. Já budu velmi spokojen, pokud se podaří s koaličními partnery dohodnout co možná největší využití našeho vzdělanostního a zkušenostního zázemí. Doktor Augustin i inženýr Šmíd mají z komunální politiky nepřenosné, bezpochyby využitelné zkušenosti. Co se týče mě, předpokládá se mimo jiné moje zapojení zejména do ITI, což je zkratka pro sdružené územní investice. Ve hře jsou využitelné miliardy z Unie, nezbytná bude úzká součinnost mezi zapojenými městy a tak dál. Věřím, že toto téma bude později možné čtenářům přiblížit.
Při letošních volbách jste paradoxně přišli o několik mandátů. Jak je na tom KSČM s členskou základnou v Prostějově?
Pravda je, že jsme v Prostějově o jeden mandát přišli. V kontextu letošních voleb, kdy se klání zúčastnilo dvanáct subjektů, se to dalo očekávat. I když osobně jsem věřil, že oněch pět se podaří obhájit. Ta ztráta mandátu s členskou základnou ale až tak nesouvisí. Pro naše členy, kteří se nejednou stali, a bohužel i dnes někdy stávají, terčem dehonestace, je volba KSČM otázkou životní filozofie. Nikdy nás nezklamali a pro řadu z nich bylo docela obtížné, fyzicky obtížné, voleb se zúčastnit. Jsme na ně skutečně hrdí. Je dobré také vědět, že náš volební výsledek zajistili z podstatné části naši příznivci a sympatizanti. Podotýkám, že bez billboardů a finančně náročné kampaně.
Za jakých okolností a kdy přesně oslovila ČSSD vedení KSČM s nabídkou politické koalice. Jednala s vámi jako s rovnocenným partnerem?
Tady si dovolím být stručný. Po jednání ČSSD, Pévéčka a ANO, které bylo neúspěšné, nás bez jakýchkoli předběžných konzultací a podmínek pozval lídr ČSSD na sobotní nezávazné jednání za účasti zástupců Pévéčka do Národního domu. V pondělí jsme možnou spolupráci dohodli. Jednání bylo pracovní, konkrétní, slušné, korektní. Každá ze stran obhájila své vyjednávací, tedy akceptovatelné pozice. Hlavní slovo měl, logicky, vítěz voleb.
Představte, prosím, rámcově svou novou agendu a cíle, kterých byste rád jako radní dosáhl?
Omlouvám se, ale ta otázka je z mého pohledu předčasná. Něco jsem již naznačil, ale specifikace mé agendy je teprve v počátcích. Myslím, že oblast ITI ale patří mezi priority. A co bych chtěl dokázat? Jednoznačně lze odpovědět jenom jedno: obstát v nové situaci. Stanovení cílů, včetně těch dílčích, je teprve před námi. Půjde o týmovou práci.
Co si myslíte, že lze v nastávajícím volebním období prosadit z volebního programu KSČM v Prostějově? (Objevují se v něm témata jako jezdecká kasárna nebo zámek ve Ptení.)
Co se týče našeho programu. Myslím, že je to dobrý rezervoár reálných, realizovatelných myšlenek. Prosadíme to, o čem dokážeme přesvědčit naše koaliční partnery a opoziční zastupitele, přičemž nevěřím, že opozice nepodpoří něco, co je zjevně ve prospěch komunity a občanů. Jezdecká kasárna i zámek ve Ptení jsou témata, která předložíme. Je to majetek města a jeho stav se nevyvíjí dobře. Spíše naopak.
KSČM byla v opozici, ale často podporovala záměry koaličních stran. Mohl byste krátce vysvětlit, proč jste tak učinili například při poslední schůzi v otázce změny územního plánu ve prospěch firmy Manthellan?
Těžko se odpovídá v obecné rovině. Navíc krátce. Každý záměr byl jiný a i důvody našeho pohledu tak byly rovněž osobité. Jinak si myslím, že v zastupitelstvu nebylo mnoho hlasování, která se opírala jen o koaliční většinu. Každému, kdo ví, jak funguje zastupitelstvo, musí být jasné, že až na malé výjimky přichází s projekty rada, a tedy koalice. No a opozice buď schválí, nebo ne. Většinou stačí selský rozum, někdy spolurozhodují, pravda, i jiná kritéria. Politický pohled, například. Ke schválení návrhu změny územního plánu. Oslovený renomovaný pražský právník, který zpracoval stanovisko k žalobě podané na město, de facto tento postup doporučil. Navíc jde o návrh, který bude posuzovat nové zastupitelstvo. Nejde tedy o nevratný krok.
Proč si myslíte, že tak dlouho vydrželo „opoziční“ spojenectví ČSSD a ODS v Prostějově? Bylo to spojení poctivé vůči voliči? A je současné koaliční spojenectví poctivější?
Tak to jsou dvě otázky a docela obtížné. Co se týče pravo-levého spojení. Mám na to svůj názor, ale ten nehodlám nikomu vnucovat. Určitě nejde jen o jeden faktor vysvětlující tuto realitu, ale jejich souběh. Abych alespoň některé možné důvody uvedl: Potlačení ideologických, stranických východisek při realizaci komunální politiky, úloha osobností a osobní vazby, volební matematika, vliv výsledků celostátní politiky, to znamená význam a postavení stran v parlamentu a senátu a tak dále. Další faktory jsou významně spekulativní, nelze je prokázat, a tak není fér je vzpomínat. Zda je současné spojenectví „poctivější“, skutečně nevím. Stejně, jako nevím, zda je poctivé a priori prohlašovat, že do koalice s tím, nebo oním nepůjdu. Kdo chce dělat politiku, měl by se naučit dělat kompromisy a zbavit se obezličky předpojatosti a umět pracovat i s tím, kdo se mi nelíbí, natož když dostal mandát od voličů. Tolerance se tomu, myslím, říká. Co však vím jistě, že vznik stávající koalice se zapojením KSČM je výsledkem konsensuálního jednání. Nebo chcete-li, schopnosti se dohodnout. V každém případě je výsledek zcela legitimní, dosažený demokratickým způsobem.
V souvislosti s vaší kandidaturou do Senátu vám byla připomínána minulost spolupracovníka vojenské kontrarozvědky v minulém režimu. Když se vás na to budou ptát lidé teď, co jim řeknete?
Už jsem se lekl, že tuto otázku nepoložíte. Musím jen s dovolením vaši otázku rozšířit o důležitou informaci. Téměř celý svůj produktivní věk jsem byl vojákem z povolání. Z armády jsem odešel na vlastní žádost čtyři roky po sametu, a to z velitelské pozice. Sloužil jsem u výsadkových jednotek, řízených, světe div se, zpravodajskou zprávou. Dříve existovala vojenská kontrarozvědka, dnes je to vojenské obranné zpravodajství. Obé jako integrální součásti armády. Tedy pracující v armádě a pro armádu. To, že dnes jsou naši a tehdejší nejlepší přátelé, dokonce bratři, našimi úhlavními nepřáteli a ti, proti kterým jsme byli cvičeni, naopak našimi patrony, za to, prosím, skutečně, ale skutečně nenesu žádnou odpovědnost. Platí to, co jsem tehdy před senátními volbami řekl v ČT 24: V přelomových dobách uléháte jako hrdina a probudíte se jako zločinec. Tak to, bohužel, chodí. Chci všechny své příznivce, ale i odpůrce ujistit, že v životě jsem udělal dost blbostí, ale mé působení v armádě k nim rozhodně nepatří.
